770 km po vlastních, to je Svatojakubská cesta končící v Santiago de Compostela

Vydat se na Svatojakubskou cestu jsem měl v plánu dlouhých 8 let. Poprvé jsem její existenci zaregistroval díky knize Alchymista od Paula Coelha. Říkal jsem si, že jednou bych se tam rád podíval a léta plynula.

Mimochodem, tohle slyším ve svém okolí neustále. Každý by se na cestu rád vydal, ale nikdo neudělá ten nejdůležitější první krok. Mám pro to pochopení, také jsem Camino (což je španělský název pro cestu) neustále odkládal.

Jak cesta do Santiago de Compostela začala

Na Vánoce 2015 jsem dostal dárek – cestovatelskou knihu s názvem Travel Bible. Díky ní jsem si uvědomil, že cestování vůbec nemusí být složité a tak jsem od knihy vstal, podle instrukcí jsem si koupil letenky do Francie a bylo vymalováno. Měl jsem tedy závazek v podobě zaplacených letenek, v květnu nasednul na letadlo a přistál ve francouzském Biarritz. Měl jsem v plánu vydat se na tzv. Francouzskou cestu do Santiaga de Compostely. Jedná se o nejznámější a také nejvytíženější Camino.

Jediné, co jsem měl domluvené, byl odvoz z letiště na start Svatojakubské cesty v Saint-Jean-Pied-de-Port, což bylo nějakých 90 km. Ubytování jsem domluvené neměl a bylo jen velké štěstí, že mi jedna z dobrovolnic sehnala v sedm večer poslední místo v malém penzionu. Od té doby si vždy ubytování na první den na Caminu domlouvám dopředu přes službu Booking nebo Airbnb.

Co vás na Caminu čeká

Před cestou jsem měl jen malou představu o tom, co mě tam čeká. Podle pár návodů na internetu jsem si nakoupil a poskládal věci do batohu a koupil průvodce po Caminu, přeloženého z němčiny a značně neaktuálního. Dnes už vím, že na jakékoliv Camino vždy musím mít aktuálního průvodce od ​​Johna Brierleyho.

Ráno jsem se v kruhu ostatních poutníků nasnídal a vyrazil na přechod Pyrenejí. Je zajímavé, že první den je rovnou taková nakládačka. A to speciálně pro poutníka, který není moc trénovaný. Což já jsem určitě nebyl. Kdybyste mluvili s poutníky, které jsem míjel, tak by vám řekli, že mě viděli sedět na každé lavičce, kterou jsem potkal. Překvapením pro mě bylo i to, že kolem mě byli stovky ostatních poutníků. Není to tedy žádná osamělá výprava divočinou.

Ubytování na svatojakubské cestě

K večeru jsem dorazil ke klášteru a vystál si asi hodinovou frontu na ubytování. Klášter pojme několik stovek poutníků, můžete si zde dát večeři, sprchu a pohodlně se vyspat. Já jsem byl tak unavený, že mi nevadilo spát v místnosti s desítkami dalších lidí a za občasného hlasitého chrápání. Ráno nás v šest hodin krásně vzbudil dobrovolník hrající na kytaru. I když to bylo časně ráno a vstávat se mi nechtělo, tak mi to velmi příjemně nastartovalo den.

Poté jsem pokračoval pěšky dál a každý den ušel cca 25 km a večer padal únavou. Postupně jsem ale začal přivykat dennímu režimu, potkával jsem se každou chvíli se stejnými poutníky a postupně mezi námi začala vznikat krásná přátelství. S některými jsem v kontaktu dodnes. 

Přínos pěších poutí

Týdny ubíhaly, navštěvoval jsem krásná města, kostely, hory, překrásnou přírodu a potkával se s mnohdy velmi zajímavými lidmi. Měl jsem pocit, že jsou tu poutníci naladění na stejnou vlnu. Jak jsem se blížil k Santiagu, tak jsem přemýšlel o tom, co se vlastně příchodem do tohoto poutnického místa změní. Přišel jsem na to, že asi nic, protože se toho hodně změnilo už na samotné cestě.

Uvědomil jsem si velice podstatnou věc. Tou bylo, že na Caminu nemusíte řešit starosti běžného dne v civilizaci. Tady máte starost jen o to, kde večer složíte hlavu, kde se najíte, umyjete a půjdete na záchod. Také vše, co potřebujete, máte ve svém batohu na zádech. Je to úžasný relax nezatížený zbytečnostmi, který si často v běžném životě připomínám.

Po více jak 4 týdnech jsem dorazil do Santiaga. Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem dokázal ujít 800 km po vlastních nohách. Bohužel už mi nezbýval čas, abych se podíval i k oceánu na tzv. Konec světa, do Finisterry. To jsem ale napravil další roky, kdy jsem se na Camino vrátil a k oceánu jsem došel.

Jednou poutník, vždycky poutník

Na Camino se od té doby vracím každý rok. Vždy volím ale jinou cestu, třeba z Madridu, Portugalska nebo jihu Španělska. Svatojakubské cesty jsou i u nás v republice, sám jsem absolvoval pouť z polských až na rakouské hranice. Dá se říct, že mě pěší putování opravdu chytlo, a proto jsem zkušenosti ze svatojakubských cest přetavil do video kurzu, abych inspiroval další poutníky k vydání se na cestu.

Moje doporučení je, abyste se na cestu vydali co nejdříve. Sám jsem si říkal, na co jsem celou dobu čekal :)